Hry o život - Co se to děje?

1. března 2012 v 14:15 | *Tess* |  Hry o život
Hry o život byl nápad díky Hunger Games, ale jde tam o úplně jiný příběh. Prostě hodně se to zamotá a já budu ráda, když to pochopím :D .. Samozdřejmě na začátku máte vysvětlení nevysvětlení :D prostě informace o všem :D

Moje jméno je Boonie Francesová. Mám 10 letou sestru. Mým nejlepším kamarádem je Dylan. Je mi 16 let a jsem trochu cholerická. Mým koníčkem je hlavně běhání kde koli a kam koli. Miluju, když mi lítají při běhu vlasy a vím, že mě většina kluků ze školy obdivuje. Jsem prý krásná. Všichni by dali nevím co za to být semnou třeba jenom 30 minut. Nechápu proč ten obdiv. Nechápu proč mi holky závidí krásu, ale každopádně v Mistyc falls se závidí všechno peníze, krása, majetek, zdraví, popularita někdy i rodina. Naše město je chamtivé a někdy i dost lakomé. Ale není to lehké, když jsme se přidali k jiným městům k jakési revoluci nechali nás ve štichu a my jsme zůstali takový nedůvěřivý. Aby se k nám člověk dostal musí na nás hodně zapůsobit, protože s námi to vážně není lehké. Jsme strašně tvrdohlavý a nejhorší je, že všichni chceme to samé svobodu, nechceme aby nás kdokoliv ovládal a je nám jednu jestli to je prezident, pes, máma prostě kdokoliv. Jenom nám někdo rozkazuje strašně se nám to hnusí. Nesnášíme pomyšlení, že nás někdo vlastní. Většina lidí se podobá lidem z hlavního města Santa Luisiany. Prostě nosí make-up, oblečení z latexu a bůhví co všechno. Je to strašně odporný a jenom pomyšlení, že by na mě někdo tohle matlal se mi hnusný. Jediné co nějak mám ráda na Mystic Falls je Derek nikdo jiný mi nestojí za to zůstat u ikdyž mám šanci utéct, být samostatná, užívat si každé vteřiny a poznávat kulturu jiných měst. Většina lidí si myslí, že se chovám jako magor, ale taková jsem se narodila a oni s tím nic nenadělají ani kdyby chtěli. Nepotřebuju být jako každá holka na naší škole blbá, přemalovaná a naivní. Protože taková já nejsem ani v nejmenším. mojí jedinou útěchou je, že klukům se víc líbím já jakož to přirozená holka a ty přemalovaný blbky se jim nelíbí ani v nejmenším. Jediné co se lidem na nich líbí jsou možná tak jejich peníze, jinak nevidím důvod proč by někdo chodil s někým kdo má hnědou někdy oranžovou hlavu. Stíny co září do dálky a držku přepatlanou 850 odstíny rtěnky. No prostě děs toto. Ale i v našem městě je věc, která mě nehorázně děsí a jsou to hry. Santa Luciana tomu říká zábava. Pro nás jsou to hry o život. Vždy začátkem května vyberou děti od 12- 19 let na Hry o život. Prostě přijede jakási "celebrita" ikdyž jí nikdo nikdy nezná a vylosuje 10 dětí pět kluků a pět holek z našeho města. A v další 20 městech taky. dohromady se tam sejde 60 dětí, které pak bojují o život. Derek tam má dohromady 16 hlasů za každý rok vám tam dávají papírky podle toho kolik vám je. Mě je 15 takže tam mám 15 papírků a mojí sestru to čeká za dva roky a začíná s 12 papírky. Pravidla jsou jednoduchá umím je už od 6 let. Jde o tom, že smí vyhrát jeden. Vrátí se do města. Pak objede rodiny jejichž děti umřeli něco jim dá, popřeje upřímnou soustrat a jede dál. Celkem z našeho města máme 4 vítěze, 2 už jsou posmrti a ti dva co žijí nás cvičí, pak vám posílají potřebné věci a tak. Z našeho města to je Britanny a Kol. Britanny je tady spíš, aby naučila etiketu, jak chodit, vybírala jídlo a tak. Kol kůli strategii. Dneska jsem se ještě měla sejít s Dylanem.
Tak jsem se zvedla z postele natáhla jsem si džíny, vzala si tričko a bejsbolovou mikinu a šla za ním k jezírku. To je naše oblíbené místo. Jenom tam sedíme a povídáme si o všem možném. Dala jsem Kelly pusu na čelo a šla dopředsíně. Ještě jsem narychlo v botech vletěla do kuchyně a vzala jsem si rohlík, který přinesl táta než šel dopráce. A vyběhla jsem ven. Doběhla jsem k jezírku a Dylan už tam seděl, když mě uslyšel otočil se. "Jdeš pozdě." řekl to trošku až uraženě, ale dneska jsem nějak nereagovala na nic. "Já vím." odvětila jsem mu. Sedla jsem si vedle něj a koukali jsme do slunce. "Bojíš se?" koukl se na mě a ani jsem to nijak nepopírala, ví že z toho mám strach. "Jo, ty?" ikdyž to nedává najevo já vidím, že má strach. Mám ho na to dost přečtenýho. "Trochu" usmál se a mrkl na mě. "Ale, ale." začala jsem se smát, tomu jak si hraje na hrdinu. "Tak fajn strašně se bojím." usmála jsem se a byla jsem ráda, že to dokázal přiznat. "Co budeš dělat, když vyberou nás dva?" koukl se na mě a zazářili mu oči. Nad tímhle jsem nikdy nepřemýšlela. "Udělala by jsem s tebou dvojici a všechny by jsme pozabíjeli?" trochu jsem si oddechla, že jsem našla aspoň nějakou odpověď. "Kdo myslíš, že přijede letos?" změnila jsem rychle téma, protože vím kam tohle vede. Pak by se mě začal vyptávat, co kdyby jsme zůstali mi dva a různě. A na to jsem už neměla sílu vymýšlet odpovědi. "Těžko říct." koukal někam do dálky. Ani jednou se na mě nekoukl což mě dost znervozňovalo. Nikdo to nevypadalo až na takovou ignoranci, ale každopádně celé tohle ráno je nějaké divné. Né, že bych se divila. "Hele asi bych se měla jít nějak vylepšit, aby se mě lidi nelekli." začal se smát. "Tak běž." kývla jsem na pozdrav a šla jsem zpět domů. Máma už na mě samozdřejmě čekala. Připravila mi vanu a já jsem se šla vykoupat a přemýšlela jsem co se mi dnešku nezdá. Mám pocit jako bych patřila mezi ty "výherce" co půjdou do her, ale vždycky se tak cítím. Asi po 30 minutách jsem vylezla z vany a šla si vzít oblečení. Na tu "událost" mám šaty bez ramínek a jsou takové v sukni nabírané. Pak jsem si udělala lokny a vzala si podpatky, ikdyž je nosím nerada. Okolo tří se doma oběvil táta, který mě hned obejmul a já jsem začala brečet, rve mi srdce, že bych měla opustit rodinu, kamarády a všechny. V půl čtvrtý jsme šli na náměstí, které je slavnostě nazdobené letos je laděné do zlata. Stála jsem u sestry a hladila jsem jí po vlasech pak ke mě přišel Dylan, který mě objímal okolo pasu. Jako naše celebrita byla ...
Pokračování příště
Ps: Nedělala jsem odstavce ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kiley Kiley | Web | 2. března 2012 v 13:52 | Reagovat

To jsi vymyslela ty sama??
Tak jsi šikovná a určitě v tom pokračuj!!
Ps: sháněj si hlasy :)

2 Shenny © Shenny © | E-mail | Web | 2. března 2012 v 16:28 | Reagovat

Ahoj, vyhrála jsi v soutěži "Jaká jsem a jak vypadám" protože jsi napsala o mě nejvíce možných věcí..Jaké bude tvé grafické přání?

3 Darkness Darkness | Web | 2. března 2012 v 20:46 | Reagovat

Páni, na to, že fanfiction moc nemusím, tohle se mi moc líbí! Bonnie je sympaťačka a podle mě jí rozhodně vyberou.. Jinak Dylan je Derek nebo Derek a Dylan je každý někdo jiný? Nějak mi to uniklo :-D.

4 Tess Tess | Web | 2. března 2012 v 20:47 | Reagovat

[3]: To měl bejt asi Dylan, ale udělala jsem z něj Dereka :D

5 minieesims3 minieesims3 | Web | 3. března 2012 v 11:23 | Reagovat

wow těším se ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama