Hostitel 1. část

30. prosince 2011 v 0:54 | Tery |  Hostitel in Sims 3
Takže tohle bude asi úvodka :D noo, ale nějak namám nápad jak bych jí vyfotila v Sims :D .. A nevadí vám, že píšu části, jelikož každá část se skládá z 3-5 kapitol, takže kapitola tomu říkat nemohu .. :)) tak snad se vám to bude líbit :)
Vysvětlení: Kurzívou: Melaniiny myšlenka + vzpomínky.. Normálně: Poutnice, duše. a ostatní :DD

Sklamala jsem ..
Taková tma. Nevidím. Nevidím podlahu. Nevidím vlastní ruce natažené před sebe. Běžím poslepu a snažím se zaslechnout pronásledovatele, které za sebou cítím, ale v uších mi tep bouří tak hlasitě, že utopí všechny další zvuky.
Je mi zima. teď by na tom nemělo záležet, ale bolí to. Je mi strašná zima.
Jsem ztracená. Všichni jsme ztraceni. Je po všem.
Teď je mám přímo v patách, hlučné, na dosah. Tolik nohou - kroků! Jsem sama. Selhala jsem.
Hledači volají. Z těch hlasů se mi rozbouří žaludek. Budu zvracet.
"To je v pořádku, v pořádku," lže mi jedna, aby mě uklidnila, aby mě zpomalila. Hlas má zkreslený namáhavým oddechováním.
"Dávej pozor!" varují mě další výkřiky.
"Nezraň se," prosí jeden hlas. Hluboký, plný obav.
Plný starostí.
"Prosím" hulákají. "Vpředu hrozí nebezpečí."
Nebezpečí hrozí vzadu! vykřiknu na ně vduchu. Ale vidím, co tím myslí. Slabý proužek světla, vycházející kdovíodkud, ozařuje konec chodby. Není tam rovná stěna, ani zamčené dveře, slepý konec, který jsem s hrůzou očekávala. Je tam černá díra.
Výtahová šachta. Nepoužívaná, prázdná a odsouzená k zániku, stejně jako celá budova. Kdysi útočiště, teď hrobka.
V běhu mě zaplaví úleva. Tady je cesta. Možná ne cesta k záchraně, ale možná cesta k vítězství.
" Obávám se, že je toho na ni moc," říkal jeden hlas tlumeně, ale byl hluboký, mužský. " Bylo by to mooc na každého, taková krutost"
"Vykřikla jen jednou," připojil vyšší, ženský hlas.
" Já vím," připustil muž. " je velmi silná. ostatní prožili mnohem větší trápení z mnohem menších příčin.
"Určitě bude v pořádku, přesně jak jsem říkala."
" Možná ses minula v poslání, možná si správně měla být léčitelka."
" Pochybuji. My hledači dáváme přednost jiným diagnózám."
" Občas si říkám, jestli se vaše profese nenakazila infekcí lidstva. Součástní vaší životní volby je i násilí. Že by ve vás přežívala původní povaha a umožňuje vás se těšit z hrůz."
" My si žádné násilí nezvolili. Volíme ho jenom tehdy, když není jiná možnost. Pro vás ostatní je výhodou, že někteří z nás jsou dost silní, aby zvládli i tak nepříjemné situace. Bez naší práce byste těžko žili v takovém míru."
" To bývalo. Hádám, že vaše povolání se co nevidět zařadí k další přežitkům."
" Důkaz tvého omylu leží na tomhle lůžku."
" Jedna lidská dívka, osamělá a neozbrojená! Ano, ta jistě představuje hrozbu pro náš mír.
" Ale odkud přišla? jak se objevila uprostřed Chicaga, už dávno zcivilizovaného města, stovky kilometrů od míst, kde se objevují vzbouřenci? Jak to mohla tak dlouho a sama zvládnout?"
"To je tvůj problém, né můj." odporoval muž. " Mým poslaním je pomoct téhle duši zabydlit se v novém hostiteli bez zbytečné bolesti a utrpení. A ty mě v té práci vyrušuješ."
" Kdy začne reagovat? Učinek sedativy by měl už vyprchávat" zajímala se žena.
" Až bude připravená. Nech ji v klidu. Má právo zvládnout situaci tak jak se jí bude líbit. Jen si představ ten šok po probuzení - v těle vzbouřené hostitelky, smrtelně zraněné při pokusu o útěk. V čase míru by nikdo neměl podstupovat takovou třízeň!"
" Je silná. vidíš, jak dobře překonala první vzpomínku, tu nejhorší. Ať už čekala cokoli, zvládla to."
" Ale proč je to vůbec nutné?" mumlal muž.
" Chceme-li získat informace, které potřebujeme..."
"Potřebujeme? To říkáš ta já bych spíš vybral slovo chceme."
" pak někdo musí vys´držet nepříjemné věci," pokračovala jako by jí muž nvůbec nevyrušil. " A osobně si myslím, aspoň podle toho, co vím o téhle duši, že kdyby existoval způsob, jak ji požadat, sama by po té výzvě šáhla. Jak jsi jí pojmenoval?
"Poutnice."
" Výstižné. Nemám na ni oficiální statistiky, ale musí být jedna z mála, pokud ne přímo jediná, kdo doputova tak daleko. Ano. Poutnice stačí dokud si sama nevybere nové jméno.
Muž mlčel.
" Samozdřejmě může příjmout jméno své hostitelky .. Ale její otisky prstů ani snímek sítnice nejsou v záznamech. Nemůžu jí tedy říct jak se jmenovala."
" Lidské jméno by nepřijala."
" Každý hledá utěchu po svém.
" Tahle Poutnice bude potřebovat útěchyvíc než většina ostatních, a to jenom díky způsobu hledání."
Když žena opět promluvila, ozvala se z opačného konce místnosti. " Počátky svého povolání jsi zřejmě snášel hodně špatně."
" Ty zase podle všeho nesnášíš mír.
" Nemáš ani představu co moje poslání obnáší. Hodiny sedí nad mapamy a spisy. Skoro samá úředničina. Boj a násilí jen zřídkakdy, i když si myslíš opak."
" Před deseti dny jste se vyzbrojili vražednými zbraněmi a uštvali jste tohle tělo."
" Výjimka, věř mi, zdaleka ne pravidlo. Nezapomínej, že právě ty zbraně, které se ti tak zhnusili, se obrátí proi nám pokaždé, kdykoliv my Hledači povolíme v Ostražitosti. Lidé nás s největší radostí zabíjejí při sebe menší příležitosti. Ti z nás, kterým jejich nepřátelství poznamenalo život, v nás vidí hrdiny."
" Podle tvých řečí by se zdálo, že zuří regulérní válka."
" Pro zbytek lidské rasy to tak je."
" Ale jistě jim už došlo, že tahle válka je pro ně dávno ztracená. Jaký je jejich poměr sil? Milion ku jedné v náš prospěch? Ale to jistě víš sama."
" Odhadujeme, že počáteční převaha hovoří značně pro nás." připustila zdráhavě.
"Vítej na zemi, Poutnice."
" Neví, že jde o její nové jméno." Zamručel léčitel.
Zmocnil se mě nový pocit. Cosi příjemného, změna vzduchu, když se léčitel postavil po mém boku.
" Slyšíš mě?" vytrhla mě Hledačka z hodnocení prožitku. " Jsi už při vědomí?"
" Dopřej jí čas." naléhal Léčitel mírnějším hlasem.
Oči jsem nechala zavřené, abych se nevytrhla z přemýšlení. Moje mysl mi dala všechna potřebná slova a tón hlasu,kterým sdělí, co bych jinak musela vysvělovat strašně dlouho.
" Vložili jste mě do poškozeného těla, abyste získali potřebné informace, Hledačko."
Ozvalo se lapnutí po dechu - překvapivě zabarvené vztekem - a pak se mé kůže dotklo cosi teplého, zakrylo mi ruku.
" To jistě ne, Poutnice. Dokonce i Hledačka má jisté zábrany."
Hledačka opět hlasitě vyjekla. Sykla, opravila mě moje paměť.
" Tak proč tahle mysl nefunguje správně?"
Nastala chvilka ticha.
" Snímky vyšly bezpochybně!" promluvila Hledačka, neznělo to konejšivě, nýbrž svárně. Chce semnou snad hádat? " Tělo bylo úplně zahojené."
" Po sebevraženém pokusu, kterému chyběl jenom kousek k úspěchu!" Mluvila jsem upjatě, pořád pohněvaně. Na hněv jsem nebyla zvyklá, bylo těžké ho potlačit.
" Všechno bylo v nejlepším pořádku.."
Léčitel jí skočil do řeči. " V čem je problém? Řeč očividně ovládáš."
"Vzpomínka. Snažím se najít to po čem Hledačka pátrá."
Hledačka so odkašlala, ale byl to Léčitel kdo mi odpověděl.
"Och.," začal " kvůli .. potíže s útržky vzpomínek si nedělej žádné starosti. Tedy, není to běžné, ale vzhledem k okolnostem nejde o nic překvapivého."
" Co tím myslíte?"
" Tento hostitel patří k hnutí lidského odporu." Hledačka mluvila s neskrývaným vzrušením. " Ti lidé,kteří o nás vědí před implantování duše, se podrobují obtížněji. tato žena stále vzdoruje."
Zavládlo ticho, v němž čekali mou odpověď.
" Jsem správně implantovaná?"
" Ano," potvrdil léčitel. " Všech osm set dvacet sedm bodů je bezpečně zakotveno v optimálních polohách."
Rozhodla jsem se otevřít a přesvědčit se, že mi léčitel říká pravdu, a ujistit se, že vše funguje tak jak by mělo.
Světlo. Oslnivé, bolestné. Opět jsem zavřela oči.
" Chcete, abych ty světla zhasl?"
" Ne, Léčiteli oči si zvyknou."
" Výborně," řekl a já jsem pochopila, že mě chválí za využití nových schopností.
" Jak často k tomu dochází?" zeptala jsem se Léčitele.
" Ne, moc často," přiznal doktor. " Ovšem dospělých hostitelů je beztak málo. Nezralí hostitelé jsou mnohem tvárnější. Ale ty jsi sama naznačila, že bys raději začala jako dospělá...?"
" Ano."
" Většina žádostní zní přesně opačně. Délka lidské života je kratší naž na jakou jsi zvyklá."
" Všechna fakta znám dokonale, Léčiteli. Už jste se s podobným vzdorovným případem setkal dřív?"
" Já sosobně jenom jednou."
" Popiště mi příklad." Po pauze jsem dodala. "Prosím.", protože jsem na své straně vycítila nedostatek zdvořilosti.
Léčitel si povzdech a Hledačka si začala prsty klepat do paže. Známka netrpělivosti. Nechtělo se jí čekat na to co potřebovala ona.
" Stalo se to před čtyřmi lety," rozhovořil se léčitel. " Duše z toho to případu si jako hostitele vyžádala dospělého muže. První byl k dispozici muž, který žil na ostrůvku odporu už od začátku okupace. Ten člověk ... po polapení věděl, co se stane.
" Jako moje hostitelka."
" Echm ano," odkašlal si. " byl to teprve druhý život zmíněné duše. Přišla ze Slepého světa."
" Slepý svět?"
" Och, omlouvám se, ty neznáš naše přezdívky. Byl to jeden z tůch světů, že?" Z kapsy vytáhl přístroj, počítač, a bleskově do něho nahlédnul.
" Ano, tvoje sedmá planeta. V osmdesátém sektoru."
" Slepý svět?" Zopakovala jsem zamyšleně.
" Někteří mu říkají Zpívající svět."
Pomalu jsem přikývla.¨
" A někteří, kteří tam nebyli jí říkají, planeta netopírů." Zamumlala Hledačka.
" Ty jsi tam pravděpodobně nebyla hledačko," odbyl jí Léčitel. " Tu duši jsme pojmenovali Létající píseň - To byl volný překlad jeho jména .. - v Zpívajícím světě. zanedlouho si však vybral jméno svého hostitele, Kevin. Třebaže posláním byla vzhledem ke svému původu vycvičená hudbě, oznámila nám, že je jí příjemnější pokračovat v prvotním povolání jejího hostitele, který byl mechanik.
Tyto známky sice dělali jehob patronovi starosti, ale pořád zůstávali v rámci normálu.
Pak si Kevin začal stěžovat, že občas trpí výpadky paměti. Přivedli ho ke mě a tady jsme provedli řadu testů, abychom měli jistotu, že v mozku hostitele nejsou skryté vady. Během testování si několik Léčitelů všimlo určitých nesrovnalostí mezi jeho osobností a chováním. Když jsme se ho zeptali, tvrdil, že si na jistá prohlášení ani činy nevzpomíná. Spolu s jeho Patronem jsme ho pozorovali i nadále a nakonec jsme zjistili, že v jistých intervalech oládá jeho tělo hostitel."
"Ovládá?" vytřeštila jsem oči. " A to si duše si to neuvědomila? Hostitel si vzal tělo zpátky?"
" Bohužel ano, Kevin nebyl dost silný, aby hostitele potlačil."
" Došlo i jiným událostem, a tak padlo rozhodutí ..¨"
" k jakým událostem"
Léčitel mlčel.
" K jakým událostem. Mám právo to vědět."¨
Léčitel si povzdechl. " To máš. Kevin .. napadl, Léčitelku, když nebyl sám sebou" Zamžikl."Úderem pěstí omráčil, Léčitelku a vzal jí skalpel. Hostitel se pokusil vyříznout duši ze svého těla."
Chvíli mi trvalo než jsem našla ztracenou řeč. " A jak to s nimi dopadlo?"
" Hostitel naštěstí omdlel dřiv, než si stačil způsobit zranění. Kevina jsme implantovali do nezralého hostitele. Problémový hostitel byl ve vážném stavu a nakonec jeho záchrana ztratila smysl.
Kevin je dnes ve věku sedmi lidských let a je naprosto normální, až na to, že si nechal jméno Kevin. Jeho pěstouni dbají na to, aby byl hojně vystaven vlivu hudby. a všechno jde dobře .."
"Proč?" odkašlala jsem si, aby mi hlas vícc zněl. "Proč se ta nebezpečí tak tají?"
" Ve skutečnosti," promluvila Hledačka." jsou velmi konkrétně uvedeny ve všech náborových materiálech, zdůrazňuje se tam, že adaptace na zbývalé dospělé hostitele je mnohem náročnější než na dítě. Výrazně doporučují nedospělého hostitele."
" Slovo náročnější rozhodně nevystihuje Kevinův případ." špitla jsem.
" Ano, ale ty jsi se rozhodla to ignorovat. Ne, že bych ti to měla za zlé. Dětství je neobyčejně nudné. A ty jednoznačně napatříš k průměrným duším. Pevně věřím, že je zcela ve tvých silách tuhle situaci zvládnout. Tohle je pouze další z řady tvých hostitelů. Jistě co nevidět nad ním získáš bezvýhradnou vládu."
" A nenapadlo tě získat odpovědi, které hledáš, tím způsobem, že se do toho těla necháš naimplantovat sama? zeptala jsem se.
Ztuhla " Nejsem žádný skokan."
" Další přezdívka," vysvětlil Léčitel. " Pro ty kdo nedotáhnou život až do konce v těle hostitele."
" Jmenovala se Melanie Styrderová. Narodila se v Albuquerque, stát Nové Mexico, když se dozvěděla o okupaci, byla zrovna v Los Angeles, takže se několik let schovávavala v divočině. , než zjistila .. Hmmm. Omlouvám se tohle zkusím později. Tělo pržilo již dvacet let. Do Chicaga přijela z .." Potřásla jsem hlavou. " Zažila několik období a nebyla ve všech sama. Vozidlo ukradla. Hledala sestřenici Sharon, protože měla důvod k naději, že je ještě člověk. Nenašla ji a s nikým se nastačila zkontaktovat dřív než jsme ji zaregistrovali. Ovšem..." bojovala jsem s prázdnou stěnou. " Myslím .. nejsem si jistá .. myslím, že nechala vzkaz .. někde."
"Takže počítá s tím, že ji někdo hledá." vyhrkla Hledačka.
" Ano. Budou ji .. pohřešovat. Pokud se nesejde s ..." Zaskřípala jsem zuby a zase jsem bojovala se stěnou a léčitel s Hledačkou byli naprosto zticha, aby mě nechali přemýšlet.
Snažila jsem se myslet na něco jiného. Dovolila jsem vzpomínce, aby mě nesla dál, nachala jsem ji klouzat až ke vzpomínce bloudění městem pod záštitou noční tmou, nechala jsem jí prokličkovat až k budově kde mě našli.
"Nepřepínej.." začal Léčitel
Hledačka ho umlčela.
" Jde o páté dveře na páté chodbě v pátém patře tam nechala svůj vzkaz. Budova měla být bezpečná . Věděli jsme, že je určená k demolici. Ona netuší, jak jí oběvili. Našli Sharon?"
Tu otázku jsem nepoložila já, ale vyklouzla mi z úst tak přirozeně, že si Hledačka nevyšimla, že je něco v nepořádku.
" Tu sestřenici? Ne, dalšího člověka nenašli" Odpověděla. " Tuto hostitelku zahlédli vcházet do budovy. Občan, který si toho všiml, si dělal starosti, protože budova byla určená k demolici. Zavolal nám a my budovu sledovali, zda nechytíme víc než jednu osobu, ale když tomu nic nenasvědčovalo, zahájili jsme akci. Najdeš místo, kde se má konat ta schůzka?"
Snažila jsem se.
" Za městem - v divočině .. ve státním parku, mimo všechna stavení. Předtím řtam nikdy nebyla, ale zná cestu."
" Kdy?"
" Brzy" odpověď přišla automaticky. "Jak dlouho tu jsem?"
" Hostiteli jsme dopřáli devět dní na uzdravení, abychom měli jistotu, že se plně zotavil," řekl mi Léčitel. " Implantace byla dnes takže desatý den."
Deset dní. Tělo mi ochablo úlevou.
" Přiliš pozdě," vyhrkla jsem. " Dojít na místo schůzky...., dokonce i na to nechat tam vzkaz." Cítila jsem hostelčinu reakci až příliš silnou. Hostitelka byla skoro .... vítězoslavná. Dovolila jsem, aby slova, která si myslela zazněla nahlas, abych se z nich mohla poučit. " On už tam nebude."
"On?" Hledačka zdůraznila zájméno. " Kdo?"
Černá zeď vyrostla mnohem prudčeji než předtím. Ona měla opoždění o zlomek vteřiny.
Opět jsem spatřila ten obličej. Překrásnou tvář s opálenou pletí a očima se zářícíma skrvnkama. Pronikavě zřetelnou tvář, která ve mě probudila zvláštní, pronikavou slast.
A třebaže se zeď vynořila součastně s pocitem zuřívého vzdoru, nebyla dost rychlá.
"Jared." odpověděla jsem. A stejně rychle jako by vyšla ze mě, mi ze rtů splynula věta, kterou jsem nepronesla já: "Jared je v pořádku."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucka-Lucy Lucka-Lucy | Web | 30. prosince 2011 v 10:01 | Reagovat

To je ale dlouhý xD Jo a mimochodem, to napsala Stephenie Meyerová? Ta napsala i Twilight Sagu. Myslím že Twilight je lepší než toto.

2 simii-sims simii-sims | Web | 30. prosince 2011 v 10:08 | Reagovat

Jéééžiši,to je fakt moc dlouhé! Chtělo by to více obrázků,ale jinak fakt skvělý!!:)

[1]: Souhlas! Twilight je lepší..

3 Mrs.Suzanne Mrs.Suzanne | Web | 30. prosince 2011 v 13:18 | Reagovat

Dlouhý ale dobrý! :)

4 Tery Tery | Web | 30. prosince 2011 v 14:14 | Reagovat

[1]: Jo napsala a já bych ani neřekla ... Teda až na to, že už byla tak zblblá, že místo Jared někdy napsala James :DD, ale Hostitel je takovej víc akční .. Teda až potom ... Nazačátku je to jenom o tom co, kdy, jak a proč a podobně :DD

[2]: Já vím, že by tam mělo být víc obrázku, ale nějak mě nanapadalo jaký :DD

5 Tery Tery | Web | 30. prosince 2011 v 14:15 | Reagovat

[3]:

[2]:

[1]:Ale na to, že je jsou to 3 kapitoly v sobě po šeti nebo pěti stránkách je to ještě krátký ˇ:DD

6 Roxy Roxy | Web | 30. prosince 2011 v 14:32 | Reagovat

Páni! :D Vypadá to dobře. ;) Já mám  Stephenii Meyerovou ráda. Nejradši mám ale Stmívání :D

7 Tery Tery | Web | 30. prosince 2011 v 14:58 | Reagovat

[6]: Jednou jsem přemýšlela, že vám nafotim to, ale je to strašně těžký :DD

8 Colourfullsims Colourfullsims | 30. prosince 2011 v 17:14 | Reagovat

Wow! Hostitele jsem četla, a jsem zvědavá, jak to ztvárníš, protože když jsem uviděla Hostitel - komix úplně jsem ztuhnula, protože je to docela těžký a má to hodně textu. každopádně tě obdivuju a těším se na další díly :).

9 Tery Tery | Web | 30. prosince 2011 v 17:16 | Reagovat

[8]: Já mám velkou představivost :DD a nevím zezačátku to je lehký dokod se nedostnu do tý jeskyně nebo či co to :DD

10 Elí♥' Elí♥' | Web | 30. prosince 2011 v 19:16 | Reagovat

moc pěkný blog:)

11 shianae-sims3 shianae-sims3 | Web | 30. prosince 2011 v 20:20 | Reagovat

Jsem na to zvědavá, jako na pokračování, zatím se mi to líbí.. Tuhle knížku jsem nečetla ale líbí se mi to.. Možná, že si jí kvůli tomuhle i přečtu..:D

12 MRS.Cloe MRS.Cloe | Web | 31. prosince 2011 v 2:06 | Reagovat

[11]: Tayk si říkám, že bych si jí mohlsa přečíst, ale osobně čtu raději knížky, protože tohle jé doopravdym mmoc dlouhé, ale gtak když se člověk začte je to super!:D

13 MRS.Cloe MRS.Cloe | Web | 31. prosince 2011 v 2:06 | Reagovat

[12]: Omlouvám se za překlepy,ale už vidím dvojitě únavou¨:)

14 MisulkaSims MisulkaSims | 31. prosince 2011 v 18:00 | Reagovat

to je dost dobrý :-)

15 LINA LINA | Web | 1. ledna 2012 v 19:12 | Reagovat

Fúúúúha to je čítania :D Ale zvládla som to :) Zatiaľ sa mi to veeeľmi páči určite si prečítam ďalší dielik. Knižku som nečítala ale vyzerá to celkom dobre. :-)

16 adel-sims3 adel-sims3 | Web | 15. února 2012 v 16:06 | Reagovat

super! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama